Tykání a vykání

Společenská pravidla pro tykání a vykání v němčině jsou víceméně stejná jako v češtině. Tradičně je tykání vyhrazeno pro oslovování příbuzných, blízkých přátel, dětí, někdy spolupracovníků nebo členy různých skupin. Formální vykání používáme v oficiálních dokumentech, při jednání s cizími lidmi, váženými kolegy a k vyjádření úcty.

Tykání

Tykáme ve 2. osobě jednotného čísla (ty - du):

německá věta	český překlad
Leon, du bist noch jung.	Leone, (ty) jsi ještě mladý.

Při tykání více osobám se užívá 2. osoba množného čísla (vy – ihr):

německá věta	český překlad
Leon und Jana, ihr seid noch jung.	Leone a Jano, (vy) jste ještě mladí.

Vykání

Při vykání jedné nebo více osobám se užívá 3. osoba množného čísla – v němčině si lidé onikají. Osobní zájmeno se píše vždy s velkým písmenem Sie (doslovně přeloženo to znamená Oni, do češtiny to ale překládáme jako Vy):

německá věta	český překlad
Frau Weber, Sie sind sehr nett.	Paní Weberová,(Vy) jste velmi milá.
Herr Nowak und Frau Weber, Sie sind sehr nett.	Pane Nowak a paní Weberová,(Vy) jste velmi milí.